Some writing

telling that nobody will read this! undoubtedly:)

14. december 2012 at 16:06 | Fly-zebra
hello, everyvody.. or should I say " hello you, a single pilgrim who unfortunately got lost, then traveled across strange blogs and then realized that you're on a blog of some weird flying stripped horse, who didn't write any articles since summer." ? I don't know. anyway, it doesn't matter. nobody will realize that me, Fly-zebra who's trying to write an article in English, wrote once in time a little irrelenvant text about something.. no, it really doesn't matter:) in some alternative way this abandoned webside makes me smile:) in fact it's the truth that nobody reads it. it makes me happy in some way:) if nobody comes here to check out what's up with me, nobody will know what I'm writing here. :D fun would be, if someone came and read what i just wrote:D that's the irony. maybe noone will come here or maybe half of the planet will. of course it would make my day if half planet came because of interestingness of things i write here:D you know. for a while, I would be happy:D and then would have to get a life and do my bussines again:D

Well, well. Time's left, i have to finnish this article.

See ya after another 4 months, guys. :D Báj báj. Fly-zebra

me buchtas tu

6. august 2012 at 11:15 | fly-zebra
Dis is e ňů artikl, bič.
Aj nou dis is wat sam of ju vér vejting fór. Luuk. Ajm not depressed:) dats the rýzn wáj aj dont wrajt on maj blog.

Its bikós AJM SOU FAKIN' HAPPPPPPPPPYYY !!!

Du ju nou waj am aj sou fakin' happpppppyyy? der arr meny rýzns. d bigist van is my ultrasmegaebsolutly....dbestdbestdbestendósmm BOYFRRRRRIEND! Aj ryli lav him. Aj duu!! Hu kéérs ebaut ejdž, distenc, difrent tejst in mjuzik.. Aj lav him es hí is. end his nejm is Večerníšek. Nou. hís not d van from tíví. maj Večerníšek is mač mač mač mač betrrr den dat van in d televižn. Evry tajm wí must sej gudbáj its sou bad for íč adrr.
Aj kant wejt to meet him tumorou:)))))

whoul wrld is now ful of flowrrs, san, watr, mjuzik, lav end evrifink wat luuks heppy.


ME BUCHTAS TU, Večerníšek!! Fly-zebra.

pláče. ona pláče.

1. march 2012 at 21:06 | Fly-zebra
nechce se mi zdravit. nevim proč, ale nechce. pomalu si odvykám psát velká písmena na začátky vět. jde o ten styl. o imidž. ale to už zase odbočuju.. už jste někdy plakali? já věřím, že ano. každý pláče. při narození pláčou všichni. znamená to, že žijete. když si něco uděláte (třeba si odřete koleno). prostě za to ani nemůžete. pláčete, protože to prostě bolí jak něco hrozitananánsky bolestivého a vy prostě musíte tu slanou vodu z tech očí vyždímat. u dojemného, smutného filmu taky hodně lidí pláče. já jsem plakala za celý svůj život u tří filmů (nebo možná u víc, ale vážně si to nepamatuju). první byl Prasátko hledá kamarády, nebo tak nějak se to jmenovalo. bylo to o tom, jak mělo Prasátko (z Medvídka Půa) depresi z toho, že ho všichni přehlíželi a tak se vydalo pryč. jenže pak tem ostatním zviřátkům začalo chybět, tak se ho vydali hledat. vždycky mi bylo prasátka hrozně líto, protože jsem věděla, jaké to je, když si s váma ostatní nechcou hrát. druhý byl Where the wilds are nebo tak nějak.. fakt už nevim, jak se to jmenovalo, ale bylo to úžasné. bylo mi 12 a všechno mi bylo tak hrozně líto.. bylo mi líto Maxe, že je osaměĺý, bylo mi líto tech monster a nejvíc asi Carola a Alexandra. Carol byl vůdce party. hlavní raubíř. a Alexandr byl takový tichý.. byl mi tím blízký, protože na základce jsem byla taky tichá. stejně jako Alexandr. taky mi bylo líto, jak Alexandra strefili tím kamenem a on byl potom zraněný a sám.. všechna ta monstra a pak i sám Max mi byli hrozně blízcí.. bylo mi hrozně líto, když se nakonci museli rozloučit. byla to taková dojemná scéna.. ještě teď, když si na ni vzpomenu, mi rudnou oči a stéká mi z nich mořská voda. a třetí byl.. nebo vlastně byli. začal to krátký film LOSERS (http://www.youtube.com/watch?v=0R6VE0i1Zt4) a zakončil film Passing Hearts (http://www.youtube.com/watch?v=WIZVyCRgCI4).. já nevím. vidím se v těch videích. vidím tam věci, co jsou mi blízké. jsou tam pocity, co jsem cítila. vhání mi to slzy do očí.

co dělám teď? hádejte. můžete třikrát. ano, spávně. pláču. ale je to takový jiný pláč. pláču protože je všechno moc složité. každý den je o milion věcí jinčí než ten předchozí (což je super, ale chtělo by to pauzu). pláču protože se hádám s rodiči a vždy prohraju, nebo uteču. pláču, protože jsem lůzr. pláču, protože se za sebe někdy stydím. pláču, protože vidím, že se za mě hodněkrát stydí i lidi okolo. pláču, protože mám hodně síly,, kterou nemám kde využít a tak, když chytnu záchvat vzteku, jdu brečet. všechno se mi zdá na pendrek. lidé se pak diví, že se mi nálady měni tak rychle.
Potřebuju psychologa.. nebo psychiatra. je mi to jedno. prostě to potřebuju všechno říct někomu, kdo potom hned nebude chtít se vším něco dělat.. nebo se vykašlu na lidi, stáhnu se do sebe, oživím Zorru a budu s ní dlouze konverzovat. nebo s těmi bílými lidmi, co jsou okolo mě. co chodí a někdy se zastaví, chvíli na mě koukají a pak jdou dál. je mi jedno, že je nikdo nevidí. jsou to svým způsobem mí přátelé.. zvlášť Zorra. je kus mě. ona na mě nemluví. prostě chápe. zajímám ji. ona to všchno ví a přesto to chce slyšet ještě ode mě. ona mi věří. ví, co se děje. vždycky tam je. uvnitř. někde uvnitř mě ji cítím.. ona vyleze vždy, když pláču. vyleze a naslouchá.. vím, že není skutečná, ale... potřebuju ji.
Asi bych byla schopná udělat i něco jako videoblog. sednete před webkameru a kecáte a kecáte a kecáte. řeknete všechno, co máte na mysli.. ale nevim .. znáte to heslo? FACE YOUR PROBLEMS. DON'T FACEBOOK IT.. chápete ne? myslím, že to chápete.


Fly-zebra

Co mě žere na Literatuře Pro Děti.

11. february 2012 at 9:23 | Fly-zebra
Čao. Je ráno a já pořádně nevidím na klávesnici, takže jenom stručně shrnu svou momentální situaci.

Pro ty, které nezajímá moje situace a místo toho si chtějí přečíst něco o mé nenávisti k Literatuře Pro Děti:
použijte kolečko u myši nebo šipky a přejeďte tu část článku, která je rozdělená do černých "bodů". Dikes.

  • Nechávám si narůst TROŠIČKU delší vlasy.
  • Ta zima už mě dohání k normálnosti.
  • RPG jehož jsem adminem pomalu umírá. Moje hlavní postava právě umřela žalem (ale celkově si za to mohla sama) a její bývalý manžel odešel ze města. NADORBRO :(
  • Nemůžu se dokopat k žádné (ne)normální činnosti jako je čtení, psaní, běhání za klukama nebo usmívání. Prostě jsem LAZYASS.
  • Pěstuji v sobě zášť vůči... vůči... no je toho hodně.
  • Nemůžu si pomoct. Tenhle článek bude zatraceně krátký, protože jsem, jak jsem již poznamenala, LAZYASS.
  • Propadám naprosté euforii smíchané s depresí. Vskutku zajímavé.
  • Přemýšlím nad spoustou věcí. Např. nad dětstvím, proč ze mě vyrostl asociál, nad smrtí, nad tím emocionálním chaosem, co mi vládne v kebuli a miliónu dalších pidi věcičkách.
  • Nějak mi nejde zjistit co to v překladu DOSLOVA znamená "Screw gravity!" Já vím, co to znamená, jen pro to potřebuju najít správný výraz v češtině.
  • Už mě tohle vypisování přestává bavit.
TEĎ se dostáváme k jádru všeho, co mě EXTRÉMĚDOŽÍRÁ na literatuře "pro děti". Je to to, že LPD dělá děti mnohem ale MNOHEM hloupější a dětinštější, než jejich je dělají jejich rodiče. Ptáte se jaká LPD konkrétně dělá děti malými a harantskými? Je to prosté. VŠECHNA LPD V DĚTSKÝCH ODDĚLENÍCH (všchno od Jacqueline Wilson, Klub záhad, Žáci Kopýtko a Mňouk a všchny knihy tohoto druhu). Jednou z mála výjimek mezi LPD je Tovve Janson. Stvořitelka příběhů o Muminech, které pak naprosto neuctivě převedl nějaký HAJZL do kresleno-pohádkové podoby tlustých bílých stvoření s velkými kukadly a roztomiloučkými ňuchňacími čumáčky. Jestli mě něco doopravdy sere, jsou to idiotské pohádky podle úžasných knížek, na jejihž stránkách jsem vyrůstala. Tovve Janson ovšem není jediná výjimka v LPD. Je tu třeba Lemony Snicket, skoro všchny knihy od vydavatelství BAOBAB, Emily the Strange, Ivona Březinová a její příběhy o feťácích, gamblérech a bulimičkách, Medvídek PÚ a několik jiných smysluplných knih.
Dnes mám dost. Nechte mě vyzvracet další zášť k LPD v jiných článcích. Čao! Fly-zebra

Mutuju.

4. february 2012 at 13:15 | Fly-zebra
Čaoo! Stalo se toho tak moc, že se vykašlu na to, sem o tom něco psát.
Tenhle článek bude krátký a stručný...
Sešli jsme se zde, abychom si řekli, JAK je to možné, že Fly-zebra mutuje (Fly-zebra je holka, o tom snad nikdo z vás nepochybuje). Sem tam jí přeskočí hlas do nevýdaných výšek a pak se hned zase ztratí tam někam do bručícího nitra hlasivek. Je to nanejvýš divné, že se zrovna mě (ano, já jsem Fly-zebra, pokud jste si toho nevšili) se mění hlas.
Možná v tom má prsty psychika a vzhled, neboť kdybyste mě někdo potkali a já bych měla na hlavě kulicha a na sobě bundu, která vám spolehlivě neprozradí mé pohlaví, nepoznali byste, že jsem děvče (možná, že byste mě nepoznali, ani kdybych si ten kulich sundala, protože pod ním mám své krátké červené vlásky a to by vás jenom utvrdilo v dojmu, že jsem chlapec). Myslím, že v tomto článku už jsem řekla až příliš, takže ČAO!

P.S. Umí tady někdo na Longboardu, Slackline lajně nebo na horské koloběžce? Respektive vlastní je tady někdo? :)

Čao! Fly-zebra

uh. Je to se mnou zatraceně težšký.

14. january 2012 at 14:55 | Fly-zebra
Přiznávám se. Ano. Je to se mnou zatraceně těžké. Děkuji za pozornost. Fly-zebra

P.S. Nevíte někdo, co to znamená Vudčakčakvuduvudčakvudčakvud? Děkuji. F.

P.P.S. Už jsem to zjistila!! :D How much wood would a woodchuck chuck if a woodchuck could chuck wood? (Je to anglicky.) .D .D

I don't give a FUCK.

14. january 2012 at 9:17 | Fly-zebra
Čao.
Je mi jedno, jestli jste dospělí ztroskotanci, kteří se živí články malých dětí a teenagerů.
Je mi jedno, jestli náhodou nejste mí rodiče, tetičky, strýščkové, sestřenice a sestřenicové.
Je mi jedno, jestli někdo postrádal moje články.
Je mi jedno, kolik času promrhám přemýšlením nad sebou.
Je mi jedno, že pomalu hubnu, i když se mi asi ani nechce.
Je mi jedno, že nedělám žádné sporty.
Je mi jedno, že mám většinu dne hlavu v oblacích a nohy se mi třepotají někde ve vzduchu.
Je mi jedno, že neumím kotouly.
Je mi jedno, že pomalu se asi usedím k smrti.
Je mi jedno, že všichni chtějí, abych jela na skautskej tábor.
Je mi jedno, proč to ve světě chodí tak, jak to chodí.




Je mi to prostě úplně jedno.



Proč je mi to jedno?
Protože tak se věci prostě dějí. A já nemám chuť se s nima dál zaobírat.
A když se mi nedaří věci, co chci aby se dařily a když dělám všechno pro to, aby se dařily, tak mě to prostě za nejaký čas omrzí..
Což je zvláštní, protože asi půl roku jsem se měla nadmíru dobře. a teď?
6 měsíců hojnosti a slávy vystřídalo 6 měsíců zmaru a deprese. Jako bible, nemyslíte?

A protože bylo vždycky mým snem ohromit lidi, donutit je, aby mě obdivovali a chtěli být jako já a pak odejít s prostředníčkem zdviženým na ty, kteří mě celou tu dobu ničili vám teď řeknnu dvě věci, co mě nejvíc serou.

1. Jak do mě furt určité existence rýpají. FUCK.

2. Jak mě SEROU mí RODIČE. ZATRACENĚ.


To by stačilo tak naokraj. Těšte se na zbytek. Loučí se Fly-zebra

P.S. I mezi váma všema, co mě opravdu serete, se najdou takoví, za které bych byla schopná vás všechny ostatní povraždit. V rámci diskrétnosti nebudu říkat, kdo to je, ale těm opravdu blízkým a úžasným to v palici došrotuje samo.

HEPY ŇŮ JÍR

1. january 2012 at 0:00 | Fly-zebra

HEPY ŇÚ JÍR!

přeje Fly-zebra 

furt a furt. *crakricekc*

23. december 2011 at 14:24 | Fly-zebra
Dobrý den milí i zlí (i neutrální).
Je to tady zase. Ne. Nemyslím Vánoce (ty tady jsou ale taky). Ano. Myslím magnetofónovou jazzovou kazetu přetáčející se na začátek. *crakricekc*
Víte co mě žere? Je toho moc a moc, co mě žere (taky je moc a moc věcí co se mi líbí. například KONEČNĚ ŽÁDNÁ ŠKOLA a KUPA SNĚHU. :). To, co mě žere skoro nejvíc je ale to, že se jaksi nemohu dostat do vánoční nálady. Zatraceně. Vím čím to je. Postrádám těšení se na Vánoce. A nevím jak ho navodit. Zkoušela jsem snad všechno (vánoční koledy, nákupy, kresbičky, koulovačky....), ale je to marné. Safriš. Moc moc opravdu moc bych chtěla zůstat a napsa sáhodlouhý článek, ale budu muset jít ven a pořádně si užít sen SUPROVÝ SNÍH JUCH!!!! :D :D :D Takže nashledanou. :)

Fly-zebra *crakricekc*

Nejsem podvraťák. Aspoň myslím...

18. december 2011 at 11:30 | Fly-zebra
Čao všici. Tož tak totok sem jako já. Lítací zebra.
Tak tohle byl úvod. A teď eště něco, aby bylo všechno jasný.
Tak například se mi vůbec nechce říkat, co se událo od minulýho článku. Je to tak ošklivé, že se mi do toho prostě nechce. Je tam i pár dobrejch věcí, ale většina je k prdu (hlavně vám, kteří o mě víte velký kulový). Všichni mí příbuzní, kteří tohle budou číst si se mnou určitě budou v nejbližším čase promluvit na téma "Cos tím jako myslela? Vždyť ty nemáš vůbec důvod být nasraná, osamělá nebo snad dokonce znuděná!" Ale mám. Těch důvodů je strašně moc. Jedním z nich je třeba to, že mě lidi podrážejí nohy seč můžou. Ano, mluvím o tobě LENKO. Už nikdy ti neřeknu žádné tajemství, protože ty ho při nejbližší příležitosti vykecáš a nejmíň po týdnu budu celý škole pro smích. Do PIČE. To mě kurva naštvalo. Ale ty nejsi jediná. Zdaleka ne. ještě je tady mnoho dalších lidiček, kteří dělají jakože neví, ale ve skutečnosti ví až moc dobře.

Jaj! Začínám být zbytečně hysterická. Teď už je mi to jedno. Všichni jste mi ukradení. Těma podvraťákama už nemá cenu se zabývat. TEĎ je třeba vytvořit nové kámoše z těch, co mě neznají nebo znají jenom trochu a z těch co chtěli bejt mýma kámošema už dlouho. :D Ano mluvím o těch, co jsem na ně neměla čas, ale oni dál trpělivě čekali a zdravili mě a tak dále a tak dále. Ano mluvím především o TERCE. :))) Tímto se jí omlovám předevšemi a děkuji za všechno. :)

A taky děkuju všem, co se mnou i nadále zůstávají. Ano teď je řec o HARANOVI, FILIPOVI, VERČE, VÍTKOVI, VENDĚ, MAJDĚ P., LADĚ, MÍLOVI, BARČE (NOQUESTIONS.BLOG.CZ), ALEŠOVI, VŠECH LIDECH Z RÁDCÁKU a MNOHO DALŠÍCH. :-D Je mi s váma opravdu dobře. :)

Uhh. Dalo to práci, ale už to je napsaný! Přeji hezkej den.

Fly-zebra

P.S. Doufám, že mě nikdo nebere jako podvraťáka! A jestli jo, tak napište. :)))
 
 

Advertisement